Svého prvního psa jsem dostala v roce 1978.Byla to fenka trpasličího pudla - Asta.Ta bohužel uhynula v pěti měsících na psinku.Po ní přišel střední černý pudl Robin (1979-1988).

  Ten musel snášet moje první pokusy s výcvikem.A snášel je statečně.Byl to skutečný pes do nepohody.Tehdy nebylo zvykem ,,trpět"na cvičištích jiná plemena než služební,proto jsem vědomosti sbírala v knihách o výcviku psů. Až jsem začala chodit na cvičák k panu Jaroslavu Mrázkovi,známému ostravskému výcvikáři,chovateli německých ovčáků a předsedovi kynologického klubu (tehdy pod hlavičkou dolu Hlubina).U něho jsem se učila základům výcviku.                                  

Po Robinovi jsem dlouho hledala plemeno,které by splňovalo funkci dobrého společenského a současně sportovního psa.Měli jsme německého ovčáka,dobrmana,boxera.

Všechna tato plemena mají své přednosti ale žádné mě nezaujalo natolik,abych se věnovala jeho chovu.

   V r.1990 jsme si přivezli štěně malého knírače pepř a sůl  Clark ,,Slaďoch z duchny". (Deniš)

   Nesplňoval sice podmínky chovnosti ale jinak byl oddaným a spolehlivým kamarádem jak doma tak na cvičišti.Měl složeny zkoušky ZMMP,ZMP1.

  Deniš byl prvním ale ne posledním našim kníračem.Našla jsem v něm plemeno,které uspokojí každého kynologa.Protože se knírač chová ve třech velikostech (malý,střední velký),může se stát milým domácím psem,stejně jako sportovním nebo pracovním.

   V roce 1992 přibyla k Denišovi fenka MKPS Dixi z Atlasova dvora se kterou jsem založila chovatelskou stanici ALDIX.

   Od r. 2000 bydlíme na venkově a tak jsme naši smečku obohatili o černé střední kníračky.